Země a cesty, číslo 144 (2/2019)

VSC. Michal Červený: Z MAROKA DO GAMBIE
Byla to třítýdenní poznávací cesta autem. Nevěděl jsem, jaká mít před cestou očekávání. Tak jsem neměl raději žádná. Už přistání v marockém Marrákeši mi způsobilo kulturní šok. Očekával jsem, že hned po přistání na mě dýchne orient, že všude bude ruch, vyřvávání, taxíky a smog. Jenže opak byl pravdou. Vstoupil jsem do úplně sterilní haly nového terminálu. Na mramorové vyleštěné podlaze postávali řidiči, kteří tiše vyčkávali na své zákazníky s cedulkami v rukou. Nikdo mě neoslovoval, nikdo na mě nesahal, netahal mě do svého taxi a do svého hotelu. Šok. Ve městě jsou opravené chodníky, všude svítí veřejné osvětlení, nikde se neválí odpadky. Další šok. Za těch několik let, kdy jsem tady nebyl, se město neskutečně pozdvihlo.  ---
Celý článek

SC. Zdeněk Lipský: K PRAMENŮM ŘEK VE ŽĎÁRSKÝCH VRŠÍCH
Žďárské vrchy, které leží na hlavním evropském rozvodí a tvoří tak jednu z mnoha pomyslných střech Evropy i České republiky, jsou významnou pramennou oblastí. Řeky se odtud roztékají na všechny světové strany. Do Čech odtékají a do úmoří Severního moře patří Sázava, Doubrava a Chrudimka, na Moravu odtéká a do úmoří Černého moře patří hlavní brněnská řeka Svratka. Všechny tyto řeky vytékají z pramenných studánek, které jsou v krajině přesně označeny. Podívejme se tedy na místa, kde berou svůj počátek známé řeky Svratka, Sázava, Doubrava a Chrudimka. Jako malé dítě jsem byl na rodinném výletě u Stříbrné studánky pod Žákovou horou. Od té doby jsem si pamatoval, že tam pramení má milovaná řeka Svratka, u níž jsem ve Víru trávil každé prázdniny. Až jako vystudovaný geograf jsem zjistil, že tomu tak není. ---

SVSC. Miroslav Šnejdar: JAK JSEM DOBÝVAL ANTARKTIDU (2)
Pátý den na lodi měl motto „Expedice do Antarktidy je nejhorším způsobem jak dosáhnout nejkrásnějších chvilek vašeho života“. Loď v noci projela průlivem Neumeyer kolem ostrůvku Wiencke, v jehož chráněné zátoce je stanice Port Lockroy. Tady byla v roce 1944 velká, teď opuštěná britská základna pro sledování německých lodí v celé oblasti. O kousek dál je v činnosti velká základna Palmerova (USA). Ráno jsme vpluli do průlivu Lemaire a přiblížili se opět k Antarktickému poloostrovu. Těsně u pevniny leží malý ostrůvek Peterman. Přístupový kanál se zálivem Rajská zátoka (Paradise Bay) je prý nejkrásnějším v celé oblasti. Ostré a vysoké útesy se nebezpečně blíží k lodi, která se vyhýbá nejen jim, ale i ledovcům. Občas se mihnou velryby i tuleni, mezi skalisky a ledem sídlí tučňáci. Kapitán sděluje, že jsme na nejjižnějším bodu plavby. ---

Jan Bína: MĚSTA A MĚSTYSE ČESKOBUDĚJOVICKA
České Budějovice (93 470, doj. 18 021, vyj. 3 752) leží ve strategicky výhodné poloze na východním okraji západnější z obou jihočeských pánví a na soutoku Vltavy s Malší; to městu spoluzajišťuje přední postavení v jihočeském regionu. Ke královskému zakládacímu aktu ze strany Přemysla Otakara II. došlo v roce 1265; do vínku byl sídlu dán ortogonální půdorys s přesně čtvercovým náměstím, který se v  úplnosti zachoval. Již ve 14. stol. vstoupily Budějovice do elitní skupiny českých měst; s přibližně 4–5 tisíci obyvateli zaujímaly zhruba páté místo v Čechách. V 16. stol. se prosperita města opírala o tehdejší rozmach blízkých rudolfovských stříbrných dolů. Krajskou funkci (z „dědictví“ bývalého Bechyňského kraje) získaly Budějovice poprvé v roce 1751.

Ivan Farský: PROCHÁZKA TIRANOU
Když se řekne Albánie, tak si dnes většina lidí nedovede představit, jak a kam ji zařadit a zpravidla jsou znalosti o této zemi staré a neaktuální. Je to oblast, kam se zatím jezdí jen málo, avšak je to země z  cestovatelského pohledu velice zajímavá. Pokud ji navštívíte s jistým časovým odstupem, pak užasnete nad změnami, které tuto, donedávna uzavřenou a málo rozvinutou zemi, stále více a více posouvají do současné Evropy. Samotné hlavní město je již evropskou metropolí. Vydejme se na krátkou procházku po centru tohoto zajímavého a překotně se měnícího města. Svou cestu zahájíme v samotném centru na Skanderbegově náměstí, kde nás na první pohled upoutá jezdecká socha Gjergje Kastriotiho, známého pod jménem Skanderbeg (1405–1468). ---

VSC. Martin Javorský: "HAVLÍČKŮV" BRIXEN - BRÁNA DO ITÁLIE
Ti, kteří spěchají do Itálie nejfrekventovanější trasou po dálnici přes Brennerský průsmyk, se připravují o možnost projet si průsmyk starou silnicí, podívat se do rozsáhlé rakouské pevnosti Franzensfeste a navštívit krásné město Bressanone. Příjemným bonusem za toto zdržení je úspora poplatků za Europabrücke a italské dálnice. Po překonání průsmyku se ocitáme v Itálii, ale až do konce roku 1918 bylo toto území součástí Rakousko-uherské monarchie. Teprve po prohrané první světové válce pak připadlo Jižní Tyrolsko Itálii. V oblasti se ovšem dodnes mluví převážně německy a všechny nápisy i jména míst jsou dvojjazyčná. My Bressanone určitě mnohem spíš budeme znát pod názvem Brixen a dozajista nám ihned naskočí jméno Karel Havlíček Borovský. ---

Evžen Zámek: TOULKY JIHLAVSKEM - JÁNSKÝ KOPEČEK
Většina Jihlaváků spíš řekne „Jáňák“, ale správně jde o kostel sv. Jana Křtitele. Místo je nazývané Jánský kopeček, přestože se moc o kopeček nejedná, spíše jde o výběžek sousedního Královského vršku. Kostel je původem nejstarší budovou v Jihlavě – v románském stylu vznikl ještě před založením města, pravděpodobně ve dvanáctém století. Byl součástí osady při Haberské stezce, která minimálně od jedenáctého století spojovala Kolín se Znojmem, respektive Prahu s Vídní a byla předchůdkyní císařské silnice. Historie se kolem, i přes Jánský kopeček, převalovala všelijak, od jeho přestaveb, úprav a oprav (pobořili ho například vojáci Jiřího z Poděbrad, či Švédové za třicetileté války), přes popravy u něj, hřbitov okolo až po socialistické zahrádky. ---

A též:
* přehled nové literatury z geografie a příbuzných oborů
* autobusové zájezdy ZVS v druhém pololetí 2019


© Zeměpisné a vlastivědné sdružení, z.s.