Země a cesty, číslo 142 (3/2018)

MSC. Martin Javorský: SEVERNÍ PORTUGALSKO
Rozmýšleli jsme se kam letos v západní Evropě vyrazit a přitom se vyhnout samopalníkům v ulicích, betonovým zátarasům na chodnících a všudypřítomným kontrolním rámům. Chtěli jsme si užít klid, pohodu a to vše za ceny podobné našim. Po zvážení výše uvedeného jsme se rozhodli jet do Portugalska a mimo jiné prozkoumat jeho méně známou konzervativní severní část. Za rozumné ceny jsou nyní k dispozici přímé lety do Porta, takže se nabízí začít putování tam. Porto je druhé největší město Portugalska a je právem zapsané na seznamu UNESCO. Procházka starým centrem tohoto úžasného města s jeho křivolakými uličkami určitě stojí za to, stejně jako pohled na město od katedrály a ze známého ocelového mostu. Nejvíce se nám ovšem líbilo se potulovat po nábřeží, které má opravdu osobitý vzhled a atmosféru. ---
Celý článek

VSC. Ivan Mezník: OJMJAKON - PÓL CHLADU
Jméno vesničky Ojmjakon nemine žádného školáka v hodinách zeměpisu jako trvale obydleného místa na zeměkouli s nejnižší naměřenou teplotou -71,2 °C; uvádí se pod označením Pól chladu. Mé generaci se to vrylo do paměti, když se probíral zeměpis Sovětského svazu a zůstalo v  představách jako místo skoro v nedostupném „nekonečnu“ daleko v končinách Dálného východu; přispěla k tomu i libozvučnost jména. Lokalita s takovými přitažlivými parametry neujde pozornosti všem, kteří se nesmíří s tím, že si o všem souvisejícím něco jen přečtou nebo „vyguglují“ na internetu. Potkalo mě štěstí, že díky kolegům z kooperující univerzity v Jakutsku mi touha navštívit Ojmjakon byla naplněna. Snadno se zjistí, že v rámci dnešního geograficko-politického členění se Ojmjakon nachází v republice Sacha (dříve Jakutsko), která je největším „státoidem“ na světě rozlohy devítinásobku Německa a je největší republikou Ruské federace. ---

VSC. Michal Červený: TURISTOU V DNEŠNÍ VENEZUELE
Komáry tam mají velké jak popelářské vozy a všude samý revolucionář. Vždyť je tam džungle a občanská válka, zpátky se vrátíte v krabičkách od sirek. I takové cenné rady a doporučení jsme získávali od známých před naší plánovanou cestou do Bolívarovské republiky Venezuely. Na cestu jsme se s přáteli společně připravovali několik týdnů, čerpali jsme co možná nejvíce informací, sledovali tisk a opoziční servery, nicméně jsme naráželi na problém, že skoro každý, kdo Venezuelu navštívil, tam byl před deseti a více lety. Nyní je situace zcela jiná. Věděli jsme, že nejedeme do úplně běžné dovolenkové destinace, že znepokojující zprávy o hluboké hospodářské krizi a roztočené spirále hyperinflace až k milionu procentům se nejspíš budou nějak zakládat na pravdě. Ale zase jsme nechtěli věřit úplně všemu a našli jsme cestu, jak tuto překrásnou zemi i v této komplikované době navštívit. ---

SC. Zdeněk Lipský: VZESTUP A PÁD STAROSLOVĚNSKÉ SÁZAVY
Sázava je malé město na stejnojmenné řece, jehož historie je spojena se starobylým klášterem. Sázavský klášter je prvořadou památkou národního významu. Byl založen roku 1032 knížetem Oldřichem jako v pořadí čtvrtý nejstarší klášter v Čechách. Pod klášterem vznikla poddanská ves s první zmínkou k roku 1053. V 16. století byla povýšena na městečko. Již před založením kláštera, od roku 1009, zde stávala poustevna svatého Prokopa. Svatý Prokop se stal prvním opatem kláštera. Byl učitelem a vůdcem mladých řeholníků i jiných žáků. Výborně znal slovanské písemnictví, sám přepisoval a učil bratry přepisovat slovanské evangeliáře, žaltáře i jiné liturgické knihy. ---

MSC. Martin Javorský: FREISTADT - MALÝ CARCASSONNE ZA HUMNY
Většina turistů uhánějících na hory do Rakouska nebo Itálie má toto městečko v Horním Rakousku spojeno s okamžiky úlevy, kdy končí přetížené zakroucené silnice s obtížným předjížděním a začíná evropská dálniční síť. Najedou na dálnici, profrčí tunely kolem a uhánějí se sešlápnutým plynem do dálky. Ale jen málokdo si najde čas zastavit a toto malebné město si projít. Přitom je tu opravdu co vidět. Sláva Freistadtu coby knížecího města na obchodní stezce od Dunaje do Čech sice již po zřízení koněspřežné dráhy v polovině 19. století pohasla, ale možná i díky tomu si staré město zachovalo svůj historický ráz. Dochovala se velká část obranného zařízení města, a tak je možno i dnes obdivovat brány, věže a příkopy kolem ucelených městských hradeb. ---

C. Miroslav Pavlovský: PRAHOU 14 K ROZHLEDNĚ DOUBRAVKA
Na vrchu Horka (254 m n. m.) v přírodním parku Čihadla byla v červnu 2018 otevřena krásná dřevěná rozhledna Doubravka. Postavena je dle návrhu architekta Martina Rajniše z akátových kmínků, modřínových schodů a ocelových svorníků. Prostřední válec s kruhovým schodištěm podpírají tři spletené nohy. Ve výšce 23,5 m je vrcholová korouhev. Po 98 schodech vystoupáme na vyhlídkovou podestu se zajímavými výhledy do širokého okolí. Rozhledna je veřejně přístupná, vstup je bezplatný. Výlet na Doubravku začneme na stanici metra Rajská zahrada. Cestou kolem rybníka Aloisov a nové rezidenční čtvrti Rajský vrch dojdeme na kopec Horka s rozhlednou. ---

Z 50 let starých zeměpisných časopisů
J. Volařík: GIBRALTAR - SKÁLA ŠPANĚLSKÁ
„Od roku 1704, kdy došlo k evakuaci španělské posádky, byl počet španělského obyvatelstva v Gibraltaru vždycky malý; dnes přechází hranici asi 6000 španělských dělníků, kteří sem přicházejí ze Španělska pracovat. Většinu z dvaceti tisíc gibraltarských obyvatel tvoří lidé, již jsou původem z Janova či Anglie, anebo jsou potomky obyvatel středomořské oblasti, kteří přišli do Gibraltaru v XVIII. století, přivábeni vyhlídkami na svobodný život pod britskou vlajkou a na obchodní příležitosti, které slibovala přítomnost Britů a zeměpisná poloha Gibraltaru“, praví se v publikaci „Gibraltar, the Facts“ vydané v listopadu 1966 britskou informační službou. ---
Lidé a země, 1968, č. 9, str. 417-419.

Evžen Zámek: TOULKY JIHLAVSKEM - HYBRÁLEC
Zhruba jeden a půl kilometru severně od Starých hor najdete v údolí Smrčenského potoka tuto samostatnou obec. Jak jinak, vznikla díky objevu stříbra a německým přistěhovalcům v polovině třináctého století. Přes Hybrálec prochází žlutá turistická značka, po které můžete přijít od Plander nebo od Zborné. Další přístup je možný po silnici ze Starých hor od ulice Hybrálecké nebo Okrajové, kde z kopce před Hybrálcem máte pěkný výhled na Jihlavu a okolní krajinu. Cestu přírodou si pak můžete vybrat lesem od rybníku Borovinka proti proudu potoka. Ta však není vhodná pro kola a bývá bahnitá. ---
Autor tohoto článku, převzatého z časopisu Jihlavský express, č. 7/2016, obdržel příspěvek z publikačního fondu ZVS.

Richard Grégr: KYKYRYKÝ A MOHÉROVÉ ÚTESY
Jsem nevlastní bratr Čedoku a sestr Fischera. A tak sedíme v Renault Master, je nás jedenáct, s řidičem o jednoho víc a míříme do Makedonie. Už pět let každý rok dvakrát vyráží neformální skupina pražského Zeměpisného sdružení na daleké cesty. Moty tvrdí, že po dálnici odpoledne nepojede, neboť z Prahy do Brna je pěkně zasekaná, takže vyjíždíme před sedmou. Za Brnem se stmívá. Jenomže představa kolik času ušetříme nočním přejezdem dostává záhy na frak. Nad ránem jsme v Maďarsku. A Moty zjišťuje, že pedál brzdy nefunguje, jak by měl. Voláme o pomoc. Čekali jsme odborníka, který zkušeným pohledem zhodnotí situaci, sáhne jak legendární mistr do orloje a – simsalabim – auto bude zachráněno. ---


A též:
* přehled nové literatury z geografie a příbuzných oborů
* spolkové zprávy


© Zeměpisné a vlastivědné sdružení, z.s.