Země a cesty, číslo 139 (3/2017)

SVSC. Miroslav Šnejdar: TORRES DEL PAINE
Při besedách o cestování, které jsem dříve často dělával, se obvykle objevila otázka „Které místo na světě se vám nejvíce líbilo?“ Měl jsem vybráno 10 míst s krásnými plážemi, malé i větší ostrovy, zajímavá města i místa. Vždy jsem v té desítce uváděl i Torres del Paine, které jsou podle Wikipedie čtvrtým nejkrásnějším místem na světě. Po mé návštěvě Torres byl park u mne na prvním místě z těch oblastí, které jsem dosud viděl... Do Patagonie jsem se dostal v lednu 1995 při druhé cestě kolem světa (po jižní polokouli) a chtěl jsem současně dokončit cestu z Aljašky do Antarktidy. Různými busy jsem dojel proto od jezera Titicaca v Bolívii přes všechny argentinské provincie až do Punta Arenas v Chile. Hlavním úkolem bylo dostat se odtud jakýmkoliv způsobem do Antarktidy. Doplňkem bylo navštívit Torres del Paine, nejkrásnější národní park Jižní Ameriky. ---

VSC. Jan Hájek: PLZEŇSKÉ ŘEKY
Není na světě mnoho měst, která by se mohla pyšnit tím, že jejich katastrem protéká pět řek. Plzeň takovým městem je. Všechny Plzní protékající řeky často meandrují a mají nestálý vodní stav. Příčinou malé vodnatosti je srážkový stín Českého lesa a Šumavy, někde poškozený vegetační kryt a malá schopnost udržet vodu, zvlášť u smrkových porostů. Nejvíce vody mívají tyto řeky v jarních měsících, povodně se vyskytují zejména v létě po přívalových deštích spojených s bouřkou. Jinak v létě mají plzeňské řeky vody nejméně. Voda je často znečištěna, zejména na dolních tocích. Mže pramení na bavorské straně Českého lesa ve výšce 750 m n. m. jako Blätterbach. Protéká Tachovem a Stříbrem. --- Celý článek

Jaroslav Zábranský: V NEJVĚTŠÍ SOLNÉ POUŠTI SVĚTA
O předloňských prázdninách jsem byl jedním ze zhruba stovky návštěvníků, kteří denně zavítají do bolivijské pouště Salar de Uyuni. Tato největší solná poušť na světě leží asi 550 kilometrů jižně od La Pazu v nadmořské výšce téměř 4 000 metrů a zabírá plochu necelých 11 tisíc km2. Někteří z návštěvníků přespí v hotelu, který byl vybudován ze soli přímo uprostřed pouště. Byl otevřen před dvaceti lety a stal se jednou z místních atrakcí. Není luxusní, ale nabízí pohodlná lůžka vybavená vlněnými přikrývkami, neboť v Salar de Uyuni může v zimních měsících teplota klesnout až na 40 stupňů pod nulou. Sama budova hotelu, a to nemluvě o exotickém stavebním materiálu, soli, vzbuzuje obdiv turistů. ---

Iva Bryndová: PROCHÁZKA HRADEM TRAKAI V LITVĚ
Končí letošní letní turistická sezóna a je dobré se ohlédnout a připomenout sobě i ostatním některá zajímavá místa, která sice nejsou u nás tolik známá, avšak mají své jisté kouzlo a někdy i spojitost s naší historií. K takovým místům patří i vodní hrad Trakai v Litvě. Nedá se říci, že je to místo našimi turisty obležené a hojně navštěvované, zato řada spojitostí s naší zemí tu je patrná. Ještě se setkáváme s názorem, že Pobaltí je vlastně nějak „převlečené“ Rusko, a proto ten malý zájem. Skutečnost je však jiná. Pobaltí se velmi rychle mění a své sovětské historii se vzdaluje. Vydejme se na procházku jedním ze symbolů Litvy – hradem Trakai, ležícím ve stejnojmenném městečku. Městečko leží mezi třemi jezery v místech bývalého trakajského knížectví. Starý Trakai byl hlavním městem středověkého litevského státu. ---

Jaromír Kolejka: Z ČESKA DO ZÁHŘEBU SE VYPLATÍ NECHVÁTAT
Nejkratší cesta z Česka do Záhřebu vede řadou zajímavých míst, které dálnice zdaleka míjejí. Stačí dojet po D 2 do Břeclavi a odtud přes Poštornou přejet do Rakouska a hned za hranicí začíná podívaná, která cestu do Záhřebu udělá mimořádně zajímavou, aniž by byla náročná na čas a peněženku cestovatele. Stačí jen seznam atrakcí. Začíná památníkem nešťastné bitvy na Moravském poli, kde padl král Přemysl Otakar II. a s ním definitivně česká vláda nad Východními Alpami a přístup ke Středomoří. Přes malebná rakouská vinařská městečka u strmých břehů nivy Moravy s panoramatem Malých Karpat na druhém břehu je jen skok k Dunaji. ---

VSC. Bohumír Krepčík: KRYM
Tento kouzelný poloostrov omývaný Černým a Azovským mořem mně bylo dopřáno před již delším časem navštívit. Nádherné počasí, stanování a společnost velice příjemných a pohostinných „domorodců“ – to vše dohromady s poznáváním památek a kouzelné přírody zanechaly krásné vzpomínky. Vystupujeme z našeho busu, abychom nastoupili do několika automobilů Volga staršího typu a těmito taxíky jedeme lesními vyasfaltovanými cestami do pohoří Al Pritri, kde jsme vystoupili na strmé skalky, odkud byl nádherný výhled do širé krajiny. To už je území obývané krymskými Tatary, kteří byli za doby Stalinovy vlády vysídleni na Sibiř. ---

SC. Radan Květ: O PREDISPOZICI HLAVNÍCH ULIC MĚSTA OPAVY
Podstatou poznání historické sítě ulic v Opavě je využití znalosti o starých stezkách. A zde se jedná o poznatky z doby před 10. stoletím, ale někdy i z tisíciletých časů. Předně je třeba zdůraznit význam velkomoravských lokalit: Hradec nad Moravicí a Kylešovice. Z jihu od Hradce vedla stezka k Opavě po nynější Hradecké ulici. Odtud dále procházela po nynější Masarykově třídě, kde kdysi zřejmě fungovalo hlavní opavské tržiště. Posléze po změněné trase, než byla ta původní vedla přes Janáčkovy sady. Procházela pak severní časti Práškovy ulice a končila u brodu na řece Opavě. Ve středověku byla stezka mezi Hradeckou ulicí a Masarykovou třídou přerušena městskými hradbami. Ani po pozdější likvidaci hradeb nebyla přerušená trasa už nikdy obnovena. ---

Evžen Zámek: PFAFFENHOFSKÝ COUK
Druhý díl našeho seriálu nás opět zavede k historii jihlavského dolování. Jeden z pozůstatků po dolování stříbra naleznete na Bedřichově v borovém lesíku u ulic Sládkova a Šafaříkova (u přivaděče z dálnice). Název Pfaffenhofský couk je odvozen od farního dvora (pravděpodobně předchůdce dnešního Reindlerova dvora). Jde o zbytek kutiště, které se táhlo zhruba sedmset metrů po žíle ve směru východ – západ. V lesíku můžete vidět značné terénní nerovnosti, jednak tzv. pinky, což jsou propady vzniklé v důsledku důlní činnosti, a také obvaly, to jsou pozůstatky hromad vytěženého materiálu – hlušiny. Údajně se zde těžilo z hloubky až osmdesát metrů. ---

Z 50 let starých zeměpisných časopisů
Pavel Jelen:
V SNOWDONII
Spojené království Velké Británie a Severního Irska je tvořeno několika historicky odlišnými zeměmi, které si do dneška udržují každá svůj individuální charakter. Přitom ovšem jsme zvyklí rozlišovat hlavně Anglii, Skotsko a Severní Irsko, zatím co poslední ze čtveřice, Wales, většinou přiřazujeme k Anglii. Je pravda, že historie sama může k této mylné představě svádět – Wales nebyl nikdy mocným samostatným královstvím, jako Skotsko a jeho styky s Anglií byly vždycky těsnější – je i pravda, že Walesan by se neohradil při záměně s Angličanem zdaleka tak resolutně jako Skot, ale přesto bychom při rozhovoru s těmito hrdými lidmi cítili potřebu omluvit se za svou nevědomost o bohaté historii a kultuře waleského národa, velmi svérázné a tak odlišné od Anglie. ---
Lidé a země, 1967, č. 7, s. 328-331.

KRÁTCE Z CELÉHO SVĚTA

A též:
* přehled nové literatury z geografie a příbuzných oborů
* spolkové zprávy


NAHORU

© Zeměpisné a vlastivědné sdružení, z.s.