Země a cesty, číslo 137 (1/2017)

SVSC. Dana Trávníčková: INDICKÝM JIHEM (2)
V roce 1336, v době rozpadu Dillíského sultanátu, vzniklo hinduistické království Vidžajanagar (Vijayanagara; pozn. red.: zde i v dalších případech jsou v závorce názvy mezinárodní, které též obsahuje mapka) se stejnojmenným hlavním městem. Byla to zřejmě největší hinduistická říše v dějinách Indie – zvlášť překvapivé v době, kdy ve velké části Indie vládli muslimové. Okolo roku 1500 mělo město asi půl miliónu obyvatel a patřilo tak k nejlidnatějším městům světa. Bylo postaveno na ideálním místě jako pevnost na obranu proti invazi muslimů – proud řeky Tungabhadra chránil město ze severu, pás žulových kopců z ostatních tří stran. Rozkládalo se na ohromné ploše 540 km2 (podle vykopávek až 650 km2), centrum města na 40 km2. Celý státní útvar ve své vrcholné fázi zaujímal území jižní Karnátaky, Tamilnádu a části Kéraly. ---

VSC. Jan Hájek: CHODSKO A CHODOVÉ
Česká etnografická skupina Chodů zaujímala ve středověku rozsáhlé území sahající od Domažlic přes Bor a Tachov až po Planou. Na jižním cípu sídlili domažličtí Chodové, obývající jedenáct historických privilegovaných vsí – Draženov, Chodov, Klenčí pod Čerchovem, Klíčov, Chodskou Lhotu, Mrákov, Pocinovice, Postřekov, Stráž, Tlumačov a Újezd. Toto území dnes vnímáme jako Chodsko. Chodové byli svobodní sedláci, kteří měli svou vlastní samosprávu sídlící v Domažlicích na Chodském hradě. Volili si vrchního rychtáře-soudce, obvykle z Domažlic, který uměl číst a psát, a dvanáct konšelů, z každé vesnice jednoho, z Pocinovic dva. Byl vybrán i písař a posel-výběrčí daní. Na Chodském hradě sídlil královský purkrabí zastupující krále. Chodům dával rozkazy a v době válečné jim byl velitelem. --- Celý článek

SC. Jaroslav Hladík: KUNJA URGENČ - PAMÁTNÍK STARÉHO CHÓREZMU
Po několika hodinách jízdy v rozpáleném autobuse je jen malá vůle se dívat na jednotvárnou pouštní krajinu Kyzylkum. Nevím, jak si mám sednout. Sedadlo je prosedlé, všechno je rozpálené, horké, jsem v něm zapadlý, upocený. Najednou jsem přece jen trochu zbystřil, před námi se rýsovaly nějaké stavby, těžní věže, domy, boudy. Nebyly to žádné zbytky starých staveb či dávných měst, kterých je v pouštích mnoho. Byly to trosky nové, takříkajíc moderní. Přijíždíme do pouštního města Gazli. Obyvatelé jsou převážně naftaři s rodinami, kteří v okolí obsluhují naftové vrty. Celá oblast, kterou projíždíme, se vyznačuje velkou aktivitou vnitřních geologických sil, především s místními poklesy, zdvihem a zemětřeseními. ---

Martin Kudela: CESTA NA UKRAJINU
V úterý na začátku druhé poloviny srpna 2016 večer jsem vyjel z Brna s bratrancem Ladíkem rychlíkem do Ostravy-Svinova. Odtud jsme lůžkovým vozem jeli přes Žilinu, Poprad a Košice do Čopu, kde proběhla pasová kontrola. Pokud by to někdo chtěl vzít přes hranice pěšky, narazí na plot. Čop patřil v době meziválečného Československa ke Slovensku. Z Čopu jsme pokračovali vlakem přes Mukačevo, Svaljavu, Stryj a Lvov do Kyjeva. Zajímavý byl přejezd karpatského hřebene, kde ve vrcholovém úseku je pět tunelů a několik mostů. Ve čtvrtek jsme si prohlédli Kyjev (v roce 2013 2,8 mil. obyvatel), který je pro svou starobylost (první osídlení z přelomu 5. a 6. století, v 9. století metropole Kyjevské Rusi) nazýván „matkou ruských měst“. Reliéf města je členitý, lesnaté pahorky jsou od sebe odděleny zaříznutými údolíčky, sbíhajícími se k Dněpru. ---

MSC. Milan Kulhánek: MEXIKO V NĚKOLIKA ÚTRŽCÍCH
Mexičané jsou většinou menšího vzrůstu, a to jak mestici, tvořící přes 70 % obyvatel, tak i potomci původního indiánského obyvatelstva. Muži nenosí nikdy krátké kalhoty, mají většinou černé vlasy, často nagelované. Boty mají vždy vzorně vyčištěné, čistič bot je tu velmi časté zaměstnání, stejně jako třeba pánský holič. Na ulicích téměř neuvidíte dítě v kočárku. Matky nosí děti většinou při sobě, buď na břichu, nebo na zádech. Mexičané skutečně nosí na hlavě široké slamáky a jedí tortilly. Ty jsou z pšeničné nebo kukuřičné mouky a dostanete je jako přílohu ke každému jídlu, stejně jako fazolovou kaši. Mexičané rádi pijí pivo, mají ho výborné, ale nikde nedostanete točené jako u nás. Pije se výhradně z lahví a většinou pouze ze třetinek. ---

SC. Petr Dostál: NOVÁ BOBOVÁ DRÁHA V BRNĚ
Na loňského Štěpána, 26.12.2016, byla v Mariánském údolí v Brně otevřena bobová dráha. „Bobovka“ je dráha, kde se vozíky pohybují na trubkové konstrukci, jezdec je připoután pásem, stejně jako v autě a brzdou reguluje rychlost bobu. Celková délka dráhy je 988 m a převýšení 67 m. Nástupní i výstupní místo je pod kopcem u vchodu do restaurace Kadlcův mlýn. Dráha je v provozu o svátcích, prázdninách a víkendech. Bližší informace o poloze dráhy a čase otevření najdete na http://www.bobovkabrno.cz/. ---

Evžen Zámek: RÁJ U JIHLAVY
Jihlava vznikla díky objevu mohutných nalezišť stříbrné rudy. S hornickou minulostí Jihlavy přímo souvisí i lokalita Ráj u Jihlavy. Hornická činnost zde byla velmi intenzivní. Kutiště v okolí Ráje byla aktivní ve všech obdobích dolování stříbra na Jihlavsku. U břehu Jihlávky je zasuté ústí dědičné štoly, lesní svah je protkán řadami pinek (propadlin po dolování) a na kopci nad údolím je zavalené ústí těžní šachty. O stříbrných žilách mezi Rančířovem a Jihlavou se píše jako o druhých nejvýznamnějších po Starých Horách. Intenzívní těžba probíhala v okolí Ráje hlavně koncem 14. a začátkem 15. století. Pracovalo se zde na třech rudních žílách. ---

Z 50 let starých zeměpisných časopisů
J. Hůrský:
VÍDEŇ A ČEŠI
Vídeňská Korutanská třída svou funkcí přibližně odpovídá Regent Streetu v Londýně. Je to třída drahých, exkluzivních obchodů, zatímco skutečným obchodním bulvárem Vídně je Mariahilferstrasse. Jdeme-li Korutanskou třídou od opery ke středu starého města, míjíme po pravé straně úzkou Anenskou ulici s kostelem vklíněným do řady starých činžovních domů. Tam se po desetiletí konaly české mše, stejně jako na opačném konci starého města v kostele Panny Marie na nábřeží. Tam smělo za vlády apoštolského mocnáře docházet na časné ranní bohoslužby služebnictvo zaměstnané v bohatých rodinách. ---
Lidé a země, 1967, č. 2, s. 59.

KRÁTCE Z CELÉHO SVĚTA
(Čína-Velká Británie, Kuba, Česko, Argentina, SAE, Česko, Seychely, Francie)

Richard Grégr: JAK JSME DOBYLI ASPROMONTE
Domluvili jsme se s Miladou, že koupí kilo hovězí kližky, tady u nás na Strossmayerově náměstí zase vyhlásili akci, za 119 Kč, to je strašné, dneska nakupovat jinak, než hypervýhodně už ani nejde, ale Milada koupila raději dvě kila a na Proseku, takže to bylo za tři stovky a teď tady slzím nad cibulí, a loupu brambory, protože v pořádném guláši to prostě musí být rovnoměrně. Čtyři hodiny vaříte na dvojce, pak necháte den ustát v ledničce. Odborníci ovšem nevědí, jak působí jízda s gulášem na podlaze v našem Opelu. Změknul prostě příliš. Jedeme do Itálie a těch osm hodin, které se guláš projel po dálnici přes Alpy, je na něm znát. V Alpách padá sníh, není vidět na krok, pak leje. Představa, že tuto noc budeme spát pod stanem, děsí každého souputníka. Jedeme kolem Ga-Pa a pak dolů do Innsbrucku a po staré cestě, kudy kráčel i Mácha, na Brenner.
 ---

A též:
* přehled nové literatury z geografie a příbuzných oborů
* spolkové zprávy


NAHORU

© Zeměpisné a vlastivědné sdružení, z.s.