Země a cesty, číslo 135 (2/2016)

VSC. Josef Břečka: BRIGÁDNÍKEM V ČESKÉM BANÁTU
V první polovině loňského června jsem zamířil na jihovýchod Rumunska, na samý konec karpatského horského oblouku, který tu spadá do monumentální kaňonovité soutěsky Dunaje zvané Železná vrata. Je to kraj historického Banátu, přesněji jeho východní, rumunské části. V této oblasti se nachází několik vesnic českých kolonistů. Původ těchto osad sahá do dvacátých let 19. století a je dvojí. První podnět dal v roce 1823 nájemce uherských státních lesů, jakýsi Magyarli. Neměl dostatek pracovních sil, a tak pomocí náborářů získával v Čechách pracovníky a osadníky. Z tohoto období pochází obec Svatá Helena. Ostatní české osady byly založeny v letech 1826-28 na základě náboru rakouské vojenské správy jako vesnice hraničářské. --- Celý článek

SVSC. Miroslav Šnejdar: Z MAURITÁNIE DO MOSAMBIKU (2)
Ze severokamerunského města Maroua, kde poštípáním od hmyzu v „hotelové“chatrči skončil první díl mého vyprávění, jsem se musel dostat ke Guinejskému zálivu, do Doualy. To problém nebyl; letenku jsem dostal, vízum mi zařídila kancelář OSN v Čadu a její průvodce mě zavezl až k odbavení na letiště. Zmínil se při loučení, že jsme měli štěstí, protože v oblasti, kterou jsme předtím autem projížděli, vypukly znovu boje s rebely. Let byl klidný, první mezipřistání bylo na supermoderním letišti v Garoua, pak jsme přeletěli pásmo více než dvoutisícových sopečných hor a přistáli v hlavním městě Kamerunu, Yaoundé. Po krátké zastávce jsme letěli dál nad krajinou plnou písku a křovin, jinde zase s hustými pralesy, kterými se proplétají klikaté řeky, špinavě žlutavé po deštích. A už vidím Guinejský záliv se dvěma markantními horami.  ---

Jan Bína: KRAJINNÁ ROZMANITOST ČESKA (1) - ČESKÝ LES A PODHŮŘÍ
Naše republika se vyznačuje mimořádnou krajinnou pestrostí, větší než v převážné části zemí Evropy i světa. Volný seriál, jehož první díl se objevuje v tomto čísle Zemí a cest, se pokusí popsat prostorové „buňky“ oné různorodosti v rámci několika postupně sledovaných přírodních regionů. Přírodní regiony se odlišují od jiných přírodních regionů jako celky, ovšem i uvnitř, v nižším řádu, jsou heterogenní. Za přírodní regiony i za jejich dílčí části budou pro účely tohoto seriálu s určitým zjednodušením považovány jednotky platného geomorfologického členění. Je to ostatně v souladu s  obecnou zkušeností, kdy uspořádání reliéfu území bývá nejsilněji vnímaným atributem krajinného rázu. První díl seriálu představí region Českého lesa a podhůří na pomezí Čech a Bavorska. ---

Karel Čejka: VEČER A DEN V KODANI
Na dánskou půdu jsme vstoupili odpoledne v helsingörském přístavu. Samozřejmě jsme se hned rozběhli k proslulému zámku Shakespearova vymyšleného prince Hamleta. Připomněli jsme si ještě jinou pověst, Dánům jistě bližší, o hrdinském bohatýrovi Holgerovi, který prý tady sedí v hlubokém černém sklepení, kam nikdy lidská noha nevkročí. Je to pověst podobná té naší o blanických rytířích.
Do dánské metropole jsme dorazili v podvečer. Večerní a noční Kodaň nás nezklamala: tato „Paříž severu“ se od ostatních severských měst liší jakousi svéráznou volností a nevázaností. Zdá se, jako by tu bylo všechno dovoleno, což také samozřejmě přináší větší zmatek, ruch a nepořádek. Vytratila se příslovečná skandinávská čistota a také se tu skoro nezřízeně pije; všude se najdou obchůdky s alkoholem. ---

sc. Zdeněk Lipský: OPATOVICKÝ POTOK A JEHO ÚDOLÍ
Opatovický potok na Kutnohorsku je největší přítok Vrchlice a vlastně jediný její pravostranný přítok. Při ústí do Vrchlice nad Malešovem se jí vyrovná délkou, ale má zřetelně menší průtok a podstatně užší koryto. Má totiž úzké povodí a na rozdíl od Vrchlice nepřijímá téměř žádné přítoky.
Počátkem Opatovického potoka je rybník Katlov, který je s plochou 20 ha (někdy se uvádí až 22,5 ha) největším rybníkem v povodí Vrchlice a Klejnárky. Rybník je ve vlastnictví města Kutná Hora. Dlouhodobě jej má pronajatý známý popularizátor rybářství Jakub Vágner, který na něm letos již druhým rokem pořádá mistrovství světa mládeže v lovu kaprů.
Opatovický potok teče podobně jako Vrchlice od jihu k severu, nemá ale tak výrazné erozní údolí jako Vrchlice, na svazích údolí se neobjevují skály. ---

VSC. Jaromír a VSC. Květa Polákovi: DÉŠŤ NA SAHAŘE
Putovali jsme středním Marokem a podle map, průvodců a doporučení cestovních kanceláří i domorodců nacházeli jednu přírodní a architektonickou pozoruhodnost za druhou. Vlastními pažemi jsme poměřili obvod největšího stromu v zemi, slavného Cedre Gouraud. Krmili a fotili jsme v jeho bezprostředním okolí přítulné a hlavně žravé opičky magoty bezocasé, které se ve velkých tlupách předváděly našim objektivům i s kouzelnými, ustrašenými, droboučkými mláďátky.
Prošli jsme Pont naturel vysoký dobrou stovku metrů, přírodní tunel vyerodovaný nepatrným potůčkem a ozdobený načervenalými mnohametrovými stalaktity. ---

VSC. Bohumír Krepčík: MÉ TOULKY PO PROVENCE
Za ty dlouhé roky, co jsem toho „prorajzoval“ až dost, něco tak malebného jako francouzská Provence jsem viděl málokdy. Krásné je již druhé velkoměsto Francie, Marseille. Díváte-li se na moře od kostela Panny Marie Ochránkyně, máte jako na dlani ostrůvek d’If s pevností, kde podle slavného Dumasova románu strávil vězněný hrabě Monte Christo několik let, než se mu podařilo uprchnout. Neodolal jsem, koupil si lístek na malý parníček a na ostrov jsem se podíval. Cestou z Marseille jsme nemohli vynechat světoznámý kaňon Verdon (Grand canyon du Verdon), který dosahuje hloubky až 700 metrů. ---

„PŘEKVAPIL JSEM NA KONGRESU 220 MYKOLOGŮ“, říká v rozhovoru cestovatel, botanik, lesník, fotograf a mykolog, VSC. Ing. Jiří Lazebníček.
Pane inženýre, navštívil jste téměř 130 zemí celého světa. Kde se vám nejvíc líbilo?
J.L.: Opravdu, byl jsem od roku 1947 ve 129 zemích (státech, republikách, spolkových zemích atd.) pěti světadílů, nedostal jsem se jen do Jižní Ameriky. A kde se mi líbilo nejvíce? Jsem lesník a přírodovědec, tak především ve všech národních parcích (ať už USA, Nového Zélandu, ale i Chorvatska, Slovenska, Polska, Řecka, Kypru, Islandu a mnoha dalších zemí). Kdybych měl jmenovat všechny ty úchvatné národní parky, chráněné oblasti, pohoří, jezera, řeky, města a další krásné lokality, bylo by toho na několik desítek (nebo i stovek) stran! ---

Z 50 let starých zeměpisných časopisů
L. Skokan:
JIHOSIBIŘSKÁ MAGISTRÁLA V PROVOZU
Koncem roku 1965 byl uveden do normálního provozu poslední, nejvýchodnější úsek třítisícikilometrové Jihosibiřské železniční magistrály, vedoucí z Magnitogorska přes Kartaly, Tobol, Atsabar, Celinograd, Ekibastuz, Pavlodar, Barnaul, Novoaltajsk, Artyštu, Novokuzněck, Askiz, Abakan a Sajanskou do Tajšetu.
Úsek Abakan - Tajšet, dlouhý 647 km, je – podobně jako ostatní, dříve vybudované části Jihosibiřské magistrály – elektrifikovaný (střídavým proudem), vybavený autoblokem a dálkovým dispečerským řízením provozu. ---
Lidé a země, roč. 15, 1966, č. 4, s. 161

KRÁTCE Z CELÉHO SVĚTA
(Francie, Nový Zéland, Libérie, Švýcarsko, Barma-Myanmar, Česko, USA)

Richard Grégr: ŠEST DŮCHODCŮ NA VĚTVI
Možná v Brně ze Špilberku pohlížíte na západ, tam kde se do stříbropěnné Vltavy vlévá Botič s Rokytkou, jakož i dávno kanalizovaný Brusnický potok, který pamatuje, když Karel VI. střílel z okna hradu jeleny v Jelením příkopu a říkáte si: A co pražský odbor? Nefláká se?
Co se týká jelenů, tak v příkopu najdete leda sochy, třeba Ponocného, kterého hlídá trojice sochaných lvů, ale jelena tam nepotkáte. Ale popořádku.
Pád v Ráji
Tak 14. listopadu jsme vyrazili do Českého ráje. V Karlovicích-Sedmihorkách na nádražíčku čekala skalní díroložka Mirka, která se specializuje na skalní brány a okna.
 ---

A též:
* přehled nové literatury z geografie a příbuzných oborů
* spolkové zprávy


NAHORU

© Zeměpisné a vlastivědné sdružení, z.s.