Země a cesty, číslo 134 (1/2016)

Elena Háblová: TŘI ZASTAVENÍ V MALAJSII
Malajsie je krásná a pro nás Středoevropany skutečně exotická země. Rozkládá se na Malajském poloostrově, na severu ostrova Borneo a na několika přilehlých ostrovech, kterých je plné Tichomoří. My jsme si k našemu putování zvolili pouze pevninskou část, poloostrov. Tři střípky uvízly v naší paměti nejvytrvaleji. Prvním je prales a národní park (od roku 1923) Taman Negara. Dělí se o něj malajsijské státy Pahang, Kelantan a Terengganu. Území národního parku nabízí turistům možnosti pro pozorování zvířat a ptáků, prozkoumávání jeskyní, koupání ve vodopádech i cesty džunglí. Například trek na Gunung Tahan (2187 m), nejvyšší vrchol Malajského poloostrova, je dlouhý 55 km. Samozřejmě na tyto dlouhé túry smějí návštěvníci pouze s průvodcem. ---

Jan Novák: TAJEMNÉ KAMENY U ZVÁNOVICKÉHO POTOKA
Údolí Zvánovického potoka na Jevansku je jedním z nejhezčích přírodních koutů v okolí hlavního města, ostatně v těsném sousedství je přírodní rezervace Voděradské bučiny. Kupodivu mimo území chráněné oblasti je patrně nejpozoruhodnější atrakce zdejší krajiny: několik desítek přesně opracovaných válců vytvořených z nepoddajné hrubozrnné žuly. Nejlepší čas pro návštěvu lokality je pozdní podzim nebo časné jaro, kdy krajina není pod sněhem a koryto potoka nezakrývá bujná vegetace. Přímo u potoka pod lesní cestou je přibližně dvacítka impozantních válců, další však může ukrývat měkká a bahnitá půda. Pokud se odtud vydáte kolmo do příkrého svahu, narazíte na malý lom a v něm válec, jehož obrys teprve začal vystupovat z kamenného kvádru, když jej záhadní kameníci opustili. ---

SVSC. Miroslav Šnejdar: Z MAURITÁNIE DO MOSAMBIKU (1)
Moje cesty bývaly a jsou často velmi klikaté. Kdysi nebyl internet, ani mapy vzdálených „divokých“ krajů pro volbu vhodných a levných spojení letadly a loděmi, aby se co nejméně zatížila peněženka. Navíc byly problémy se získáním víz pro našeho občana a později ani výjezdní doložky moc turistice nepřály. Někdy jsem mohl jezdit ven i služebně, a tak jsem postupně začal plnit svůj cíl: poznat co nejvíce zemí světa, vidět na vlastní oči krásu těch vodopádů, ledovců, pralesů, lidí i měst, plavit se po mohutných řekách i po moři. Proto jsem často základní trasy svých cest upravoval podle místních poměrů. Na potíže s ubytováním jsem byl zvyklý z domácích toulek se spacákem, v jídle jsem využíval co nejvíce místních zdrojů, nebo si vařil sám a pro dorozumění jsem vystačil většinou se solidní znalostí pěti světových jazyků. ---

Ivan Farský: POSTŘEHY Z ULÁNBÁTARU
Ulánbátar (Ulaanbaatar) je hlavním městem Mongolska. Připomeňme si několik základních údajů o této nám vzdálené zemi. Zaujímá rozlohu 1,566 miliónu km2, počet obyvatel již překročil 3 milióny. Velkou většinou to jsou Mongolové, avšak žijí tu i Kazaši, Burjati a několik dalších národnostních menšin. Jde o zemi hraničící s Ruskem a Čínou a ležící v průměrné nadmořské výšce 1580 m. Tomu odpovídá i charakter krajiny. Jsou zde zastoupeny velehory – Mongolský Altaj (s nejvyšší horou země Chüjtun, 4374 m), Changaj (Otgontenger, 4031 m), Gobijský Altaj, pouště (Gobi) a rozsáhlé plošiny. Bezmála 80 % území je pokryto suchou travnatou stepí. Necelých 10 % tvoří lesy, většinou na svazích hor. ---

SVSC. Jiří Jiránek: ST. MICHAEL´S MOUNT V CORNWALLU
V jednom z posledních čísel Zemí a cest psal VSC. Bohumír Krepčík o Mont-Saint-Michel jako o perle  Bretagne, ale ta se ve skutečnosti nenachází v Bretagni, nýbrž už v Normandii, i když nedaleko hranic obou historických zemí. Jde o pozoruhodnou stavbu všeobecně dobře známou, která je chráněna UNESCO a je po Paříži nejnavštěvovanější památkou Francie. Méně ale je už známo, že tato hora-klášter má svůj stejnojmenný protějšek na druhém břehu La Manche, v anglickém Cornwallu. Ve zdejším původním jazyku, kornštině, se nazývá Karrek Loos yn Koos, což znamená „Šedivá hora v lesích“. Pravda, nedosahuje velikosti, výšky ani věhlasu své normandské jmenovkyně. ---

sc. Zdeněk Lipský: JAK JSME TAKÉ CESTOVALI: ŠPANĚLSKO SE ZEMĚPISNÝM SDRUŽENÍM PŘED 25 LETY
Politické změny, které následovaly v Československu po 17. listopadu 1989, nám po 40 letech zase otevřely hranice k cestování do světa. Statisíce Čechů a Slováků se tehdy chopily příležitosti a vyrazily za obzor svých všedních dnů. K nejoblíbenějším patřily jednodenní zájezdy do blízké a přesto dlouho nedostupné Vídně, pak do Benátek, Paříže, Říma a dalších lákavých a do té doby „zakázaných“ metropolí kapitalistické západní Evropy. Ještě jsou v živé paměti nájezdy českých „paštikářů“, kteří si k údivu místních obyvatel i ostatních turistů rozbalili své doma připravené svačiny třeba na schodech baziliky svatého Marka v Benátkách. Na novou a pro cestování příznivou situaci rychle zareagovalo také Zeměpisné sdružení. --- Celý článek

POTĚŠITELNÉ ZPRÁVY Z ČESKÝCH DRAH
Nový jízdní řád ČD platný od 13.12.2015 poprvé po delší době nepřináší zastavení pravidelné osobní dopravy na některé trati, ale naopak se provoz na mnoha tratích obnovuje. Konkrétně (v seřazení podle čísel tratí) jde o následující příznivé změny: Úsek trati 024 z Dolní Lipky je uváděn opět v původním rozsahu do Štítů, což znamená, že vlaky již nekončí v Mlýnickém Dvoře, nýbrž (některé) jedou až na konec této lokálky. Na trati 121 v úseku Hostivice - Středokluky jezdí znovu 7 párů vlaků. ---
Pramen: Lukáš Verner v Dráhaři č. 151

Z 50 let starých zeměpisných časopisů
J. Korčák:
DOSLOV REDAKCE LIDÉ A ZEMĚ K DUNAJSKO-ODERSKÉMU PRŮPLAVU
Projekt Dunajsko-oderského průplavu vzešel jednak ze známé poučky, že vodní doprava je lacinější než železniční, jednak z úzkého pohledu na mapu, kde tzv. Moravská brána představuje mimořádné snížení hlavního evropského rozvodí. Tato nízká převlaka se zajisté dá poměrně snadno upravit pro průplav, ale prokopaná převlaka ještě není vodní cestou. Vodní cesta potřebuje především a hlavně dostatek vody a té se Odře nedostává. Průtočné množství její vody při ústí je sice jen asi o pětinu menší než u Labe (570 resp. 712 m3/s, Rýn 2330 m3/s!), ale zamrzá nejméně na 100 dnů v roce (Labe asi na 85 dnů). ---
Lidé a země, roč. 15, 1966, č. 1, s. 32

KRÁTCE Z CELÉHO SVĚTA
(Francie-Itálie, USA, Dánsko, Česko, Ukrajina)

VSC. Josef Břečka: VÁNOCE NA NOVÉM ZÉLANDU
Vánoce 2009 jsem oslavil v místě svého dlouhodobého pobytu v této zemi, ve městě Hastings na jihovýchodě Severního ostrova. Byl jsem ubytovaný v backpackersu jménem Rotten Apple (Červavé jablko). „Backpackers“ znamená něco jako batůžkářský hostel či ubytovna. Slouží pro mladé turisty a vůbec nezámožné cestující, ale i pro brigádníky na zemědělských farmách. Národnostní složení osazenstva bývá hodně různorodé. Převažují mladí lidé ve věku 20 až 30 let, kteří vyjeli do světa „na zkušenou“. Mnozí podle amerického, ale i západoevropského zvyku se po dokončení vysoké školy rozjedou na rok až dva do světa. Převahu mají Evropané, hlavně ti z britských ostrovů.
 ---

A též:
* přehled nové literatury z geografie a příbuzných oborů
* turisticko-vlastivědný kvíz
* spolkové zprávy


NAHORU

© Zeměpisné a vlastivědné sdružení, z.s.