Země a cesty, číslo 133 (3/2015)

Jaromír Kolejka: NA ALASECH JAKUTSKA
Trvale zmrzlá půda nebo hornina (permafrost, věčnaja merzlota) zaujímá téměř 1/5 povrchu souše a přetrvává od posledního glaciálu zaplavená mořem také na šelfu Severního ledového oceánu. Nejrozšířenější je mimo zaledněných oblastí na severní polokouli v chladných oblastech Skandinávie, severu evropského Ruska, Sibiře, Tibetu, Dálného východu, Aljašky a Kanady. V nížinných a středohorských oblastech jde ovšem také o lidskou ekumenu. Od nepaměti zde žijí lidé, kteří se dobře přizpůsobili extrémním (pro nás) podmínkám a vedou zde mnoho rozmanitých činností. Soběstačné (víceméně) hospodářství, které postačuje k celoroční obživě, vyvinuly severské národy během mnohasetleté adaptace. Většinou jde o lov zvěře a ryb, sběr plodů a jiných částí rostlin, případně chov sobů. Takový způsob obživy vyžadoval poměrně rozsáhlé plochy, takže většina severských národů byla nucena ke kočování na velkém území. ---

SVSC. Miroslav Šnejdar: KARIBIK TROCHU JINAK (II)
Na Antigue je všude vidět britský vliv. Sem jezdí většinou jen bohatí, zejména milionáři z východních států USA. Letiště je na opačné straně hlavního města St. John‘s než náš hotel, a tak jsme taxíkem projeli půl ostrova i celé honosné město, kolem mohutné anglikánské katedrály až do zálivu s pěti ostrovy. Náš hotel má krásnou vyhlídku na celý záliv, kde se v odpoledním slunci houpaly desítky lodiček. Všechno tu ale bylo drahé. Chtěli jsme čaj, přinesli jen vodu a za 4 sáčky žádali 10 USD. Ostrov Antigua byl sídlem vedení všech tehdejších britských držav v Karibiku a má starou námořní základnu v „Anglickém přístavu“, kde se v bojové pohotovosti udržovaly válečné koráby. Sloužil zde i budoucí admirál Nelson. Dvě velké pevnosti bránily nežádoucímu přístupu. Dnes je tu muzeum. Já šel fotit na pláž; je jich prý na ostrově 365, jedna pro každý den v roce. --- Celý článek

sc. Jaroslav Hladík: MARNÁ CESTA K PEVNOSTI BORJ EL KASTIL
Jednoho dne jsme si dali konečně volno v prozkoumávání a cestování po rozpáleném vnitrozemí ostrova Djerba. Ležíme na pláži pod přístřeškem ze suchých, sluncem vybělených palmových listů a jen tak koukám za maják na konci nového kamenného mola rybářského přístavu daleko do moře. Obloha modrá jako šmolka, slunce pálí a je určitě kolem pětatřiceti ve stínu, ostatně jako v minulých dnech. Najednou jsem si povšimnul něčeho, co mně nenechávalo v příštích dnech v klidu. Docela daleko na obzoru z moře vystupoval jakýsi nízký tmavý kvádr, na tu dálku ale docela velký. Bohužel jsem si nevzal dalekohled, takže jsem se jenom dohadoval s Marcelou, co to může být. Lehce se tetelil v horkém vzduchu a slabém oparu. Snad nějaká stavba, ale postavená v moři? Vždyť tam jsou možná jenom mělčiny a za nimi o pár kilometrů dál už je pevnina. Nedalo mně to a běžel jsem si pro mapu ostrova, kterou jsem zapomněl na pokoji. ---

VSC. Josef Břečka: DNY ART DECA V NAPIERU
Napier je administrativní centrum provincie Hawke’s Bay na východě Severního ostrova Nového Zélandu. Leží při stejnojmenném zálivu. V roce 1931 bylo město postiženo silným zemětřesením a během následujících pěti let přestavěno ve stylu Art deco. Stalo se tak druhým nejcharakterističtějším městem tohoto stylu vedle kalifornské Santa Moniky. Každoročně se v Napieru koná velkolepá akce – Dny Art deca. V roce 2009, kdy jsem měl možnost se Dnů Art deca zúčastnit, probíhala slavnost od 17. do 22. února. Na paměť zkázy Napieru a jeho přeměny v architektonickém a životním stylu třicátých let 20. století, se sjelo do města velké množství lidí ze všech koutů Nového Zélandu, ale i z četných dalších, především anglicky mluvících zemí celého světa. ---

VSC. Bohumír Krepčík: VZPOMÍNKA NA LISABON
Přijíždíme busem s naším zájezdem do hlavního města Portugalska Lisabonu. Parkujeme na nábřeží, kde se nachází Belémská věž a obrovský pomník Jindřicha Mořeplavce. Kuriózní je, že tento portugalský princ, žijící v 15. století, se nikdy po moři neplavil. Byl ale vynikajícím „manažerem“ a položil základy budoucího postavení země jako světové námořní mocnosti. Pár desítek metrů odtud je obrovský most přes řeku Tajo. Ohromná socha Krista je podobná té v Riu. Na druhé straně se nachází obrovský komplex kláštera Jeronimitů. Pokračujeme na svatojiřskou baštu, odkud je nádherný pohled na celou metropoli. Kousek níž se nachází bohémská čtvrť Alfama. Kopec úspěšně zdolává i půvabná historická tramvaj. ---

Igor Luhan: VLAKEM Z LONDÝNA DO PRAHY
Byli jsme v Londýně a protože nám zbyl jeden den volna (státní svátek v pondělí), stálo za úvahu místo letu jet do Prahy vlakem. Nebylo to ale tak jednoduché, jak by se snad dalo očekávat. Již donutit vyhledávače spojení, a to jak českých, tak i německých drah, aby nabízel pouze spojení vlakem a nikoliv autobusem, byl poměrně problém. Nakonec se ale podařilo. Těch spojů, kdy ráno vyjedete z Londýna a pozdě večer jste v Praze, nakonec bylo několik, nejvíc přes Norimberk, jeden ale také přes Drážďany. Větší problém byl ale najít takové spojení, aby cena byla porovnatelná s cenou letenky. Nebýt pomoci Vojty Dabrowského, jemuž se podařilo cestu rozkouskovat tak, že jsme měli plnou obálku jízdenek, asi by se nám to nepodařilo. ---
Přetištěno s laskavým souhlasem Klubu železničních cestovatelů z Dráhaře č. 148.

VSC. Bohumír Krepčík: HEMINGWAY A KUBA
Ernest Hemingway, laureát Nobelovy ceny za literaturu, se narodil ve státě Illionis v USA, jeho druhou vlastí se však stala Kuba. Prohlašoval, že se cítí Kubáncem. Na Kubě prožil dlouhou část svého plodného života. Žil v této krásné zemi na předměstí hlavního města Havany. Na svém motorovém člunu vyjížděl často na moře, přičemž ho vždy doprovázel lodivod a věrný přítel Gregorio Fuentes. Hemingway, kterému jeho nejbližší přátelé říkali El Viejo (stařec, otec), rád navštěvoval havanské bary, speciálně „Floriditu“, kam chodil na své oblíbené mojito či daiquiri. ---

Z 50 let starých zeměpisných časopisů
O. Kratochvíl:
ZAJÍMAVÉ POZNATKY LÉKAŘSKÉ GEOGRAFIE
Úkolem lékařské geografie (geomedicíny) je v první řadě stanovit prognózu zeměpisného výskytu (rozšíření) nemocí (epidemií) na podkladě přesných rozborů a syntéz, v úsilí poznat pravidla a zákonitosti jejích vzniku s cílem včasné prevence. Můžeme např. zjistit, že šíření epidemií se zdá být v mnoha případech závislé na dočasných povětrnostních změnách určité oblasti, na postupu některé povětrnostní fronty, jindy na poklesných pohybech vzdušných mas, jindy na směrech a druzích větrů apod. Byla rovněž vyslovena domněnka, že se epidemie šíří skoro stále od východu k západu, tj. v opačném směru proti vlivu zemské rotace; zde existuje pravděpodobně závislost na směru větrů (něm. geograf Gerland). ---
Geografický časopis, roč. 17, 1965, č. 3, s. 275. Lehce zkráceno.

KRÁTCE Z CELÉHO SVĚTA
(Maďarsko, Česko, Mosambik, Čína/Hongkong, Německo, USA, Argentina)

Richard Grégr: NA JIH DO MAKEDONIE, NA SEVER DO SKOTSKA
Ford Transit má podle technického průkazu necelých pět metrů délky. S tím naším jsme jen letos najezdili na jedenáct tisíc kilometrů. Šlape spolehlivě, letos s námi jezdil řidič Zdeněk místo Tondy, se kterým jsme v minulých letech dojeli do Albánie i do Turecka na samé hranice s Arménií. Známe i své neuralgické body, ponorkovou nemoc u cestovatelů (zavírej pořádně dveře!), u auta je to klínový řemen. Poprvé jsme ho zničili vloni za Dogubayazitem, podruhé letos skoro už za tmy na svazích Galičice nad Ohridským jezerem. V Turecku se špatně sháněl, ale chlapi v autoopravně ve městě si dokázali poradit, prostě vzali trochu menší a ty potřebné milimetry povařili. Na řemenu vařeném v horké vodě jsme dojeli až zpátky do Čech. Letos v Makedonii jsme si řemen prostě objednali ze Skopje. „Do Skotska jsem vzal dva náhradní,“ hlásil Zdeněk, hned jak přijel.
 ---

A též:
* přehled nové literatury z geografie a příbuzných oborů
* spolkové zprávy


NAHORU

© Zeměpisné a vlastivědné sdružení, z.s.