Země a cesty, číslo 132 (2/2015)

sc. Igor Kyselka: GRUZIE - MALÁ ZEMĚ, VELKÉ HORY, VELKÉ DIVY
Gruzie, země jakkoliv nám vzdálená a relativně exotická, je nám přece jen něčím blízká. A sice nejen velkou přírodní i kulturní krásou a rozmanitostí, ale i poněkud nešťastnou polohou mezi dvěma velkými mocnostmi – Ruskem a Tureckem, ano i Persie je nedaleko. Všechny tyto státy do dějin této malé, ale hrdé a optimistické země zasahovaly po celé její dlouhé a někdy dosti dramatické dějiny. Pro její návštěvu jsme se rozhodli docela spontánně na začátku loňských prázdnin. Tedy moje osmnáctiletá dcera, kamarád a já. Někdo totiž zjistil, že z nově rozšířeného letiště v polských Katowicích létá třikrát týdně nízkonákladová společnost Wizzair do gruzínského Kutaisi za úžasné ceny. V době našeho nákupu – asi pět týdnů před uskutečněním cesty – stály asi šest tisíc korun. Dnes je to bohužel už řádově jinde – asi se to zejména v Polsku dost rozkřiklo, neboť mladé Poláky jsme z celkem jinak řídkých cizinců potkávali v Gruzii asi nejvíc. ---

SVSC. Miroslav Šnejdar: KARIBIK TROCHU JINAK (I)
V posledních létech jezdím do ciziny se známými do míst, kam by si třeba pro neznalost řečí netroufli nebo kam je program cestovních kanceláří neláká, či příliš ohrožuje jejich peněženky. Připravím jim cestu, na které uvidí více míst, ve vhodném termínu a při nákladech minimálně o třetinu nižších. Tak jsme se koncem dubna 2013 vydali ve třech do Karibiku s tím, že navštívíme co nejvíce ostrovů z údajně nejkrásnější oblasti na západní polokouli a současně že jim přibudou bodíky do tabulek cestovatelů ZS. Když jsem jako důchodce jezdíval sám, byly mé cesty delší (třeba obě mé cesty kolem světa půlroční). Nebyl internet; z map a průvodců jsem si zjistil vhodnou trasu a pak vybral levnější hotely i letenky podle situace. Kde se mi líbilo více, zůstal jsem déle, nebo si při levnější letence cíl či dobu pobytu upravil. Dnes s internetem mám už všechno pečlivě připraveno, zvolím vhodné spojení a nejlevnější letenky, hotely v centru měst. ---

VSC. Jaromír a VSC. Květa Polákovi: (PRODĚRAVĚNÉ) SKÁLY KAPPADOKIE
Město Nevşehir, kam se dostáváme po dlouhé a strastiplné jízdě centrální Anatolií, by nesporně stálo za zevrubnou prohlídku. Je tu na návrší unikátní seldžucký hrad, nádherné mešity Kaya Cami a neméně zajímavá Kurşunlu Cami s medresou a knihovnou, historické muzeum, barevné domky ve svahu… Ale město, ležící asi 300 km jihovýchodně od Ankary, je především východiskem pro výpravy za poznáním jedné z výjimečných tureckých exkluzivit. Východně od města, na ploše několika desítek čtverečních kilometrů se rozkládá oblast Kappadokie, kam bezodkladně míříme. Jejím centrem je město Göreme, brána do stejnojmenného národního parku, památky světového dědictví UNESCO. Erupce sopek Erciyas Dagi (3916 m) a Hasan Dagi (3268 m) před asi třemi miliony let pokryly území dnešní Kappadokie vulkanickými nánosy. ---

VSC. Ivan Mezník: XINALIQ, NEJVÝŠE POLOŽENÁ OBEC ÁZERBÁJDŽÁNU
I když ázerbájdžánské turistické materiály běžně mluví o Xinaliqu jako o „nejvyšší obci Evropy“ – je v tom jistě touha zdejších končin konvergovat k Evropě –, geograficky Ázerbájdžán do Evropy zařadit nemůžeme, proto zůstaneme skromněji u rámce této republiky. Kouzelná horská vesnice Xinaliq je situována v severním Ázerbájdžánu ve výšce 2 300 m n. m. v podhůří hřebene Kavkazu v  blízkosti hranice s neklidnou částí Ruska, Dagestánem v regionu Quba, asi 50 km východně od města Quba. Čítá asi tisíc obyvatel, kteří hovoří vlastním, nikde jinde nepoužívaným jazykem a mají své zvyky a tradice. Název osady má mnoho (snad až 10) variací (Chinaliq, Qinalig,…). Použil jsem ten, který nás uvítal v okamžiku, kdy jsme do ní plni dychtivosti po rallye připomínající, avšak nádhernou krajinou vedoucí cestou konečně dorazili. Touha navštívit toto místo ve mně existovala již od mé první návštěvy Ázerbájdžánu. --- Celý článek

VSC. Josef Břečka: Z ČECH AŽ NA KONEC SVĚTA
Název tohoto článku jsem si vypůjčil z Jiráskova přepisu vyprávění Václava Šaška z Bířkova o cestě poselstva krále Jiřího z Poděbrad s cílem vytvořit mírovou a protitureckou obrannou alianci křesťanských panovníků. Poselstvo vedené nejvyšším sudím Lvem z Rožmitálu vyjelo z Prahy v listopadu 1465. Putovalo do Francie a dále Španělskem do Galicie až na mys Finisterre na atlantickém pobřeží, konci tehdy známého světa. Odtud se poselstvo vrátilo přes Portugalsko, Barcelonu, Milán a Vídeň roku 1467 domů. I když pro odpor papeže nebyla mise úspěšná, byl to ojedinělý čin ve středověké diplomacii, který hodně předběhl svou dobu. V jihočeské Blatné, bývalém panství Lva z Rožmitálu, začala i má cesta na „konec světa“ – Nový Zéland. ---

sc. Zdeněk Lipský: ÚDOLÍ POLEPKY
Sklon severních okrajů Českomoravské vrchoviny na Kutnohorsku k polabské nížině kopíruje tok drobné říčky Polepky. Polepka pramení v lese mezi vesnicemi Rozkoš a Dobřeň, 9 km západojihozápadně od Kutné Hory. Teče k severu a posléze k severovýchodu přes Dobřeň, Malenovice, Chotouchov, Ratboř, pod Pašinkou a přes Polepy do Kolína, kde ústí do Labe. Na horním toku přibližně po Ratboř se nazývá též Chotouchovský potok. Délka toku je 17,2 km, plocha povodí 39 km2. Průměrný průtok u ústí činí 0,17 m3/s. Směrem po proudu se říčka postupně zařezává do okolního parovinného reliéfu a vytváří malebné údolí, které však není tak hluboké a skalnaté jako např. údolí Vrchlice nad Kutnou Horou. Hloubka erozního zářezu Polepky dosahuje nejčastěji 15-30 m. ---

VSC. Bohumír Krepčík: VZPOMÍNKY NA JUGOSLÁVII
Před více než čtyřmi desetiletími jsme s manželkou podnikli 17denní autovýlet (bez tehdy malých dětí, které by z toho moc neměly a my už vůbec nic). Dostali jsme devizový příslib do Jugoslávie. Maďarsko-jugoslávskou hranici jsme překročili mezi Nagykanizsou a Čakovcem. Směřovali jsme do Lublaně a po prohlídce slovinské metropole jsme pokračovali do přímořského rybářského městečka Izola. Zde jsme povečeřeli, na radu číšníka jsme si dali výbornou „plavou rybku“. Tehdy byl dinár v přepočtu asi 1,80 Kčs. Blízko největšího slovinského přístavu Koper leží nádherné rybářské městečko Piran, kterému ve středu velkého náměstí vévodí socha slavného houslového virtuosa a skladatele Giuseppe Tartiniho. ---

Z 50 let starých zeměpisných časopisů
V. Häufler:
OSÍDLENÍ ČESKÉHO POHRANIČÍ 1945-1947
Přibližně před dvaceti lety docházelo k největším přesunům obyvatelstva ve střední Evropě. Milióny, ba desítky miliónů obyvatel různých národností se stěhovaly, což začalo již za války. V Československu vlastně již před válkou, když Češi z pohraničí, pokrokoví sudetští Němci a Židé prchali před hitlerovci, kteří zabrali díky našim „spojencům“ Velké Británii a Francii české pohraničí. V něm žilo tehda více německého než českého obyvatelstva. V roce 1930, kdy mělo Československo (v dnešním rozsahu) přibližně stejný počet obyvatelstva jako v současné době, představovali Němci (a Rakušané) 23,6% menšinu (3,2 mil.). V tehdejších státních hranicích (spolu se Zakarpatskou Ukrajinou) klesal tento podíl na 22,3 %. ---
Lidé a země, roč. 14, 1965, č. 5, s. 229-230.

VSC. Bohumír Krepčík: JAK JSEM SE SEZNÁMIL S JAPONSKÝM PROFESOREM
Je tomu již dobrých 35 let, co jsem se se synem, kterému tehdy bylo kolem osmi let, vydal jednu zimní neděli na mši svatou na Mendlovo náměstí na Starém Brně. Vycházeli jsme z kostela mezi posledními, když vtom jsem si všiml asijsky vypadajícího drobného obrýleného mužíčka. Malého syna jsem poučil, že to může být Japonec. Syn, který v té době začal sbírat poštovní známky, hned chtěl, abych se toho pána zeptal, jestli nemá u sebe nějakou známku. Na to ještě moje „pidžin“ angličtina stačila. On že bohužel nemá, ale že mně rád nějaké pošle. Netrvalo ani 10 dní a ve schránce jsem našel obálku s hlavičkou Prof. Dr. Singo Nakazawa, University of Yamagata, Faculty of science atd. atd. V dopise byl přiložen aršík poštovních známek.
 ---

A též:
* přehled nové literatury z geografie a příbuzných oborů
* spolkové zprávy


NAHORU

© Zeměpisné a vlastivědné sdružení, z.s.