Země a cesty, číslo 122 (1/2012)

SVSC. Miroslav Šnejdar: S PAŠERÁKY DO KATANGY
Cestování je krásná činnost, zejména když je člověk mladší, nebo když jezdí s partou či s cestovkou. S přibývajícími léty se zvláště u cestovatelů-solitérů zvyšuje nebezpečí. Osmdesátníkům pak cesty obvykle přinášejí větší potíže vzhledem ke snížení fyzické i psychické odolnosti. Znám to dobře; nedávno jsem měl už 83 let a za 65 roků cestování jsem strávil na 337 zahraničních cestách 13, 5 roků v zahraničí. Řadu cest jsem podnikal v době, kdy nebylo možné se do některých zemí dostat, ale já je podle svého plánu „musel“ vidět. Proto jsem často v cizině přecházel hranice neobvykle, načerno. Taky doma o tom nemohla vědět ani rodina, ani úřady. Např. do Paraguaye u vodopádů Iguaçu jsem obešel celnici velkým obloukem přes tropický prales. Z Brazílie přišlo domů udání, že za rok pobytu znám více oblastí v zemi než lidé, kteří tam pracují 5 let. Z indického Assámu mě jen deportovali. … Celý článek

sc. Jaroslav Hladík: DNEŠNÍ BERBEŘI NEJSOU ŽÁDNÍ BARBAŘI
Při poznávání Djerby, nebo pevninské části jižního Tuniska se často setkáváme s početně malou ale velice pozoruhodnou menšinou. Historie hrdých Berberů sahá do hlubin dávnověku, více než 5000 let před n. l., jak o tom svědčí vzácné archeologické nálezy. Národ žijící kdysi rozptýleně od Maroka po Egypt patří mezi nejstarší obyvatele severní Afriky společně s dalším etnikem, Beduíny. V průběhu dějin se Berbeři postupně mísili s Beduíny, Féničany, později s Římany a Araby a v neposlední řadě i s Francouzi v období koloniálního protektorátu. Všem obyvatelům severní Afriky, zejména Maročanům, Alžířanům a Tunisanům, proudí v těle pestrá krevní směska, cuvée – jak by řekli po francouzsku vinaři. Etnicky jsou tak Berbeři výsledkem mnoha migračních a kulturních vln přicházejících z Blízkého východu, subsaharské Afriky a jižní Evropy.  …

Jan Bína: NEJMENŠÍ MĚSTA V ČESKU
V roce 2006 došlo v České republice k zajímavé legislativní události. Stalo se jí obnovení historických měst a městysů, a to zákonem č. 234/2006 Sb. Do té doby platilo, že městem je obec, která má alespoň 3 000 obyvatel, pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny, po vyjádření vlády. To se ovšem týkalo nově „povyšovaných“ obcí, protože generelní přeměnu obcí s bývalým městským národním výborem na města provedlo již první znění zákona o obcích z roku 1990 (zák. č. 367/1990 Sb.). Právní úprava platná před rokem 1990 (od roku 1954) nijak nerozlišovala města a ostatní obce. Obojí byly jen prosté kusy státního území, jen s tím rozdílem, že (státní) správu v lidnatějších obcích prováděl městský národní výbor a ve velké většině ostatních obcí to byl místní národní výbor. Pojem místní samosprávy socialismus neznal. S návratem pojetí obce jako samosprávného společenství se samozřejmě opustila tato druhotná a „nouzová“ metoda reagující na nutnost praktického odlišování měst od vesnic. …

Petr Masek: PROCHÁZKA LIVERPOOLEM
Liverpool je slavným přístavním městem na severu Anglie. Proslulost začal získávat v první polovině 19. století, kdy právě z něho odplouvalo mnoho emigrantů hledat štěstí za „Velkou louží". Tehdy prožíval liverpoolský přístav zlatý věk a do roku 1930 se zde mělo nalodit přes 9 milionů emigrantů. Dnes je Liverpool centrem hrabství Merseyside a má asi půl milionu obyvatel. Mnoho místních lidí, jimž Angličané kvůli nezaměnitelnému přízvuku přezdívají Scousers, doporučuje zahraničním návštěvníkům zahájit prohlídku města v Albertově doku. I my jsme tak učinili a rozhodně jsme neprohloupili. Albertův dok se nachází na pravém břehu řeky Mersey, která se pak o několik mil dál vlévá do Atlantiku. Pokud se do Albertova doku vydáte z jihu, nemůžete minout The Beatles Story, což je muzeum věnované slavné kapele Beatles. …

jm: TIŠNOVSKÝ KRAS
Rozkládá se nesouvisle na území zhruba deseti čtverečních kilometrů v okolí Tišnova. Zahrnuje mj. Květnici, Dřínovou a západně za Svratkou vrch Tábory. První písemná zmínka o jeskyních na Květnici pochází z 19. 6. 1906. V tehdejších novinách byly popsány objevené prostory, zejména jeskyně Pod křížem. Jeskyně byla vyzdobena kalcitovými krystaly údajně o velikosti až 16 cm. Dnes je bohužel vše zničeno. Téměř ve stejné výškové úrovni na severozápadním svahu Květnice známe další jeskyni. Jedná se o vertikální tektonickou rozsedlinu. Dále do hloubky sice pokračuje, ale pro člověka je již neprostupná. Za desítky let se pro ni vžil název Květnická propast. Klasické krápníkové výzdoby v ní není mnoho, je ale významným zimovištěm netopýrů. Jeskyně velkého významu, která naprosto zvrátila pohled na tišnovský kras, je Králova jeskyně, objevená v roce 1972 při lovu jezevce. …

SC. Květa a SC. Jaromír Polákovi: DÉŠŤ NA SAHAŘE
Putovali jsme středním Marokem a podle map, průvodců a doporučení cestovních kanceláří i domorodců nacházeli jednu přírodní a architektonickou pozoruhodnost za druhou. Vlastními pažemi jsme poměřili obvod největšího stromu v zemi, slavného Cedre Gouraud. Krmili a fotili jsme v jeho bezprostředním okolí přítulné a hlavně žravé opičky magoty bezocasé, které se ve velkých tlupách předváděly našim objektivům i s kouzelnými, ustrašenými, droboučkými mláďátky. Prošli jsme Pont naturel vysoký dobrou stovku metrů, přírodní tunel vyerodovaný nepatrným potůčkem a ozdobený načervenalými mnohametrovými stalaktity. Obdivovali jsme Velké vodopády na řece Ouzoud, jejichž mohutné hučící vodní masy se řítí do devětadevadesátimetrové hlubiny s ohlušujícím rachotem a v poledním slunci vytvářejí zřetelné duhové pestré půlkruhy. …

Zdeněk Švelb: ROZPAD SOVĚTSKÉHO SVAZU
V loňském prosinci uplynulo 20 let od rozpadu Sovětského svazu (oficiálním názvem Svazu sovětských socialistických republik), což se z geopolitického hlediska dá považovat za největší událost 20. století. Jeho hlavním nástupcem se stalo Rusko s plochou 17,1 milionů čtverečních kilometrů a 146 miliony obyvatel. Současně vzniko dalších 14 samostatných států.

VSC. Jan Hájek: OHŇOVÁ ZEMĚ
Ohňová země, Tierra del Fuego, je souostroví u jižního cípu Jižní Ameriky. Zahrnuje kromě hlavního ostrova řadu dalších ostrovů a ostrůvků, z nichž na nejjižnějším se nachází Cabo de Hornos, proslulý mys Horn. Území objevené v roce 1520 portugalským mořeplavcem Magellanem (Magalhaesem), dostalo své jméno podle ohňových signálů, jimiž si domorodí Indiáni předávali informace různého druhu. Zhruba dvě třetiny plochy souostroví patří Chile, zbytek Argentině. Počet obyvatel přesahuje 100 tisíc. Hlavní ostrov zaujímá plochu zhruba 48 tisíc km2, je omýván na východě Atlantikem, na severu Magalhaesovým průlivem, na jihu a západě průlivem Beagle Channel a Tichým oceánem. …

Z 50 let starých zeměpisných časopisů
Vítězslav Kosecký: NA OSTROVĚ KAMARAN
Při cestě z Adenu do Chartúmu sdělila letuška: „Za dvě hodiny budeme v Kamaranu“. „Kde je Kamaran? V kterém státě leží?“ zeptal jsem se. Nevěděl jsem o něm totiž nic, a nebýt letu z Adenu do Chartúmu, ani bych se o něm nedověděl, protože Kamaran je docela malý písečný ostrůvek nedaleko jemenského pobřeží, který není ani na mapách, ani se o něm v knihách nepíše. Přistává tam však jednou týdně letadlo, zdrží se tam 1/2 hodiny a pak pokračuje dále do Asmary a do Chartúmu. Během této půlhodiny může se cestující procházet po letišti, koukat na rozpálenou písečnou pláň a bleděmodrou oblohu a zcela určitě, podobně jako já, se bude ptát, proč letadlo vůbec přistává, když zde není zhola nic zajímavého. To však je pouze první dojem. Již ta tabule, která stojí na letišti, je zajímavá, neboť odpovídá originálním způsobem na všechny otázky, které napadnou náhodného cestujícího. …
Lidé a země, roč. 11, 1962, č. 1, s. 35-36.

VSC. Bohumír Krepčík: OPATRNOSTI NIKDY NEZBÝVÁ
Je tomu již dobrých 15 let, co jsem se spolu se skupinou turistů vracel ze zájezdu na Korsiku. Naše cesta vedla z překrásného Bonifacia trajektem do sardinské Santa Tereza di Galura a potom ještě následovala Elba, konkrétně Portoferaio, a odtud trajektem do Livorna a potom již domů. Sardinské pobřeží je překrásné. Nádherně čisté moře lemují jedny z nejkrásnějších pláží na světě, na čelném místě pláž, která se nazývá Costa Smeralda, Smaragdové pobřeží. Rovněž tak je pověstná Sardinie svými strážními věžemi, zvanými nuragy, ze kterých před staletími byli varováni místní obyvatelé před dobyvačnými choutkami Benátčanů, Janovanů či jiných dobyvatelů kouřovými signály. Co jsou pro Albánii betonové bunkry z doby ještě nedávno minulé, to jsou pro Sardinii nuragy. Navštívili jsme samozřejmě též hlavní město ostrova, Cagliari. Dostali jsme na nějakou dobu rozchod, a tak jsem se vydal na obhlídku města.  …

Richard Grégr: NEVÍTE-LI, ZDA JÍT ČI NEJÍT, PAK URČITĚ BĚŽTE
Za okny je právě modré nebe, ale protože je ještě leden a i když do února už zbývá jen pár dní, tak za pár minut, to může vypadat úplně jinak. Místo modrého nebe budou bachraté mraky, pěkný vichr a padat cokoliv od hádvěó, ledem počínaje. Na výlet musí být hezky, tvrdí někteří lidé, ale málokdo ví, jak hezky by to mělo být. Poslala kamarádka Ludmila nadšenou esemesku: „Prijela jsem z Vysociny znicena, hladova, utrmacena, nasycena mlhou, blatem i ranou gotikou klastera Porta coeli. 25 km v nohach, silnej protivitr, gulag srovnatelnej. Zitra vyrazim znovu! Snad to ma chaba schranka prezije!“ Chápal jsem to nadšení. Kdysi dávno jsme vyrazili odněkud ze Zlatice přes bulharskou Starou planinu. Lilo, když jsme vycházeli. Ani psi neštěkali. Lilo, když jsme po třech dnech sešli do Tetevenu. Co bylo mezi tím, kudy jsme šli? Těžko říct! Jsou tam poloniny a louky plné dlouhých trav, ze kterých stříká voda. Také tam jsou smrky s jehličím, ze kterého stříká voda. Tam, kde nejsou louky, ani smrky, ale není to pravidlo, bývají louže, většinou hluboké a kluzké. …

A též:
přehled nové literatury z geografie a příbuzných oborů
pozvánka na zájezdy Maramureš (26.5.–3.6.2012) a Šumava (22.-24.6.2012)
spolkové zprávy Zeměpisného sdružení


NAHORU

© Zeměpisné sdružení