RICHARD GRÉGR

NA JIH DO ITÁLIE, NA SEVER DO ESTONSKA

Ford Transit má podle technického průkazu necelých pět metrů délky. S tím naším jsme jen letos najezdili na jedenáct tisíc kilometrů. Ten začátek bych mohl z loňska opsat. Až na to, že do Itálie jsme jeli letos Opelem. Jak říká klasik, já bych do toho kopl, zas mě veze opel. Byli jsme až na jihu a bylo to moc pěkné. A pak jsme v létě vyrazili do Estonska.

Skotské přísloví „je-li vidět druhý břeh jezera Loch Lomond, bude brzy pršet, není-li vidět už prší“ nabývá v  Estonsku ty správné rozměry.

Je krásné slunečné ráno, modré nebe po mokré deštivé noci, konečně, a říkáte si: to je fajn, aspoň usuším po noci stan. Ale najednou z modrého jasného nebe začíná mrholit. Docela drobounce. Když mrholí, mělo by být z čeho, z nějakého mraku aspoň malinkého, ale nikde nic – až támhle u lesa na obloze, celý udýchaný a zardělý letí mráček. Fakt nestíhám, říkal jsem kapkám, nezačínejte to beze mne, nedaly si říct… Ale to už modré nebe přestává být vidět, mráček se roztahuje, ne, už je temný mrak a lije a lije… Den, dva. Estonsko je moc hezká země…

A pak tam jsou kosy. Prostě jdete po zemi. Vpravo moře, na pobřeží ovce, před vámi borovice, mezi nimi občas jezírko a ta země se zužuje. Takže zprava moře zůstane, zleva se přibližuje až zbude sotva metrový kus země, který vybíhá dále do moře. Možná tak půjdete ještě pár set metrů, občas se přelijí vlny zleva, opodál zase zprava, až nakonec země končí. Létají tady rackové, fouká větřík a vy dáváte bacha, abyste si moc nenamočili nohy. Pak uděláte čelem vzad a jdete na pevninu…

Lidé mluví rusky, jiní mluví zase anglicky a někteří by nejraději mluvili jen estonsky, ale když jim řeknete, já bych nejraději mluvil jen česky, tak pochopí a začnou se s vámi bavit. Pak je v Estonsku spousta ostrovů. Tam jezdí trajekty, všude jsou barevné domečky, vysoké majáky a větrné mlýny. Hlídají je čápi, mnohdy celé roty čápů. Na jedné louce chodilo důstojně devatenáct čápů. Možná i čápic, pohlaví jsme nezkoumali. Zdejší vesnice mají často několik málo domků, postavených ze dřeva, které často svítí barvami a protože po nich roste lišejník, vypadají starobyle.

Jsou tady kempy v lese, kde není nikdo, jen upravené místo, ohniště a moře, které doráží. Borovice mají vyfoukané koruny, takže je zřejmé, že na pobřeží musí něco vydržet. Pořád jsem si říkal, dnes se vykoupu, ale na koupání v moři nebyla nálada. Deště bylo hodně.

U ruských hranic žijí Setové. Umí hezky zpívat a holky tančí pěkně karkuš a chorovody. Je to muzika jako kolovrátek, a tak vás napadne, jak zpěvné je Slovácko, ale holkám to sluší….


Země a cesty 136

© Zeměpisné a vlastivědné sdružení, z.s.